sobota 26. listopadu 2016

Trip No.3: Drogy, zloději a alkohol v Barceloně

Barcelona byla mým vysněným městem už od chvíle, kdy jsme v učebnici angličtiny poprvé narazili na stavby architekta Antoni Gaudího, které mě naprosto uchvátily. A jak jinak využít náhlé volno v práci, než se zajet přesvědčit na vlastní oči, jak je Barcelona nádherná?
........................................................................


Tentokrát jsem si zabookovala NationalExpress na správné dny a dokonce jsem ani nenechala nikde na letišti zapomenutý příručák. Jediné, co nám nevyšlo, bylo ubytování. Samozřejmě jsme chtěly opět využít možností Couchsurfingu, ale bohužel všichni Španělé se rozhodli nám pouze ukázat město, ale nemohli nás ubytovat. Takže jsme přešly na plán B, kterým byl hostel. Zvolily jsme nejlevnější a nejpřijatelnější a vybraly si sdílený pokoj pro 10 lidí s vidinou poznání nových a zajímavých osob. Hostel jsme našly poměrně snadno, jelikož byl víceméně v centru města, kousek od trhu La Boqueria. Dorazily jsme a byly překvapené, že jsme v desetilůžkovém pokoji samy. Ale nakonec jsme se s několika lidmi seznámily.



Hostel, aneb nejlepší místo na seznámení se s ostatními cestovateli

Spolubydlící
Jako první se k nám nastěhoval mladý kluk s plnovousem vypadající, že pochází nejspíš z Izraele. Kromě prvních seznamovacích frází jsme si s ním ale moc nepopovídaly, jelikož chodil do pokoje až nad ránem a spával déle než my. Kromě tohohle mladíka se k nám nakonec nastěhovaly ještě dvě asiatky, potom (tipla bych si) mexický pár a ještě jeden člověk, kterého jsem zahlídla jen jednou, když jsme se vrátily do pokoje, ale to už spal/a, takže netuším, kdo to byl. 

Marokánec, který umí využít každou vteřinu
Dalším člověkem, kterého jsme v hostelu poznaly, byl opět mladý kluk, tentokrát pocházející z Maroka. S tím už jsme si povídaly mnohem víc. Přijel do Barcelony taky jen na pár dní a byl to člověk, který se doopravdy snažil využít každou chviličku jeho pobytu v cizím městě. Domluvili jsme se s ním, že se sejdeme na jedné Couchsurfing party, a i přesto, že měla začínat asi za 3 hodiny, dozvěděly jsme se, že Marokánec (okay, nepamatuju si jeho jméno) má předtím v plánu ještě jinou akci, jelikož nechce jen sedět a nic nedělat. Taky nám řekl, že zpět domů dorazí v pondělí v šest ráno a hned o dvě hodiny později začíná pracovat. Byl moc sympatický, upovídaný a nadšený pro cestování. 

Brit, kterému jsme pomohly vyhrát velké prachy
Kromě tohohle kluka z Maroka jsme se seznámily ještě s jedním upovídaným, spíš už poměrně starším "klukem". Ten pokaždé působil buď opile nebo zhuleně. A nebo obojí dohromady. Pocházel z Londýna a přijel si do Barcelony najít práci asi na půl roku. Myslím, že v hostelu bydlel od chvíle, kdy do města dorazil a taky bych se vsadila, že tam zůstane dokud se nerozhodne Barcelonu opustit úplně. Vyprávěl nám, jak sází na fotbal a jak má v plánu zůstat v Barceloně jen proto, aby vyhrál velké peníze. Prý už takové vyhrál v Británii, ale "tam už ho znají". Taky nás poprosil o tip na vítěze utkání Zlín - Jihlava, kde jsme správně vytušily, že vyhraje Zlín. S tímhle týpkem jsme si povídaly docela často a rozloučily se s ním až když šel poprvé do práce. 



Australan, který zvládne člověk nalákat snad na cokoliv
Tenhle člověk s námi už nebydlel v hostelu, ale potkali jsme ho na ulici, když jsme se vydaly s vínem nalitým v plechovce od Pepsi, najít již zmiňovanou Couchsurfing party. Zastavil nás oblíbenou frází "jen chviličku," a nabídl nám, že zná naprosto nejlepší klub v Barceloně, a že nás do něj dostane. Byl ukecaný, pořád nás přesvědčoval, že tahle party bude asi tak 287484198x lepší, než ta, na kterou se chystáme. Jelikož byl James docela sympatický, nakonec jsme se nechaly přemluvit a vydaly se na Tour de Barcelona's clubs. Ale o tom až dál.

Němka, která naštěstí měla stejná očekávání jako my
Tahle blonďatá slečna taky nebydlela v hotelu, ale seznámily jsme se na party, o které ještě budu psát později. Dorazily jsme do prvního klubu a tahle slečna se svou partou nám vůbec nebyly sympatické, spíš naopak. Nakonec se ale ukázalo, že od "nejvíc nejlepší party v Barceloně" měla Němka stejná očekávání jako my. Chtěla se jen bavit, tančit a trávit čas s přáteli. Takže si s námi i několikrát připila, zatančila a popovídala. Z její čtyřčlenné skupiny holek byla ale jediná taková.



Never ending night
Tak se konečně dostáváme k té úžasné party. Jak už jsem řekla, Jamese jsme potkaly těsně před našim hostelem. Vysvětlil nám, že mají tři bary a jeden klub, který je nejlepší, v jakém byl za celý jeho tříletý pobyt v Barceloně. Za poplatek 15 euro jsme měly dostat v prvním baru po dvou panácích a v dalších dvou po jednom. Tour měla končit ve vyhlášeném barcelonském klubu, do kterého jsme měli mít vstup zdarma. Jo a taky jsme měli dostat náramek a tričko (které jsme teda ale nedostali) s nápisem Přežil jsem Barcelonu, protože to je prý těžké. 
Po několikaminutovém přesvědčování jsme svolily a vydaly se do prvního baru. Tam jsme přišly mezi prvníma, daly si dva panáky vodky s džusem a víceméně se ještě jakž takž bavily plné očekávání, co přinesou další bary. Asi po 40 minutách přišel James, že pokud jsme připravení změnit bar, máme vyjít ven. Skoro všichni se sebrali a James s dalšími kluky nás všechny odvedl baru číslo dvě. Tam jsme dostali každý panáka něčeho modrého a sladkého a přesunuli jsme se na malý taneční parket. Asi 15 minut jsme tančili a pak se opět přesunuli dále. První dva bary byly od sebe kousíček, zato do toho posledního jsme šli pěkně dlouho. A nejhorší bylo to zklamání, když jsme konečně došli do "hospody" kousek od pláže. Dostali jsme každý po panáku něčeho, co chutnalo jako čistý džus a měli jsme se začít bavit pozorováním (nebo zapojením se) toho, jak kluci pijí tequilu holkám z prsou a naopak holky z klučičích pozadí. Tehdy jsme zjistily, že Němka měla stejný názor na tuhle "zábavu", takže jsme se necítily až tak divně. Naštěstí jsme se konečně vydali na cestu do výjimečného klubu. Tam jsme šli opět pořádně dlouho, bylo něco kolem jedné hodiny v noci a my začínaly být vážně unavené a hlavně znuděné. 
Asi po dvaceti minutách chůze jsme dorazili do části Barcelony plné luxusních klubů. Řekla bych, že do každého by stál vstup tak 50 euro nejméně. Vešli jsme dovnitř, všude byla hromada lidí, kteří vypadali na příslušníky vyšších vrstev. Podle Jamese tenhle klub měl úžasného DJ. Podle nás by byl fajn, kdyby nebyla každá písnička zremixovaná. A co si budem povídat, vlastně až na pár jedinců se tam moc lidí nebavilo. Když už jsme chtěly odejít, zastavili nás dva kluci, takže jsme si chvilku zatančili a asi o půl hodiny později se konečně vydaly na zastávku autobusu, abychom mohly jít konečně spát. Ale víte co? Máme náramek, který říká, že jsme přežily Barcelonu. 



Flamenco
Těsně před odjezdem do Barcelony se mi ozvala jedna slečna z facebookové skupiny Girls LOVE Travel s pozváním na flamenco koncert, který se měl konat naši první noc. Původně jsme si špatně přečetly zprávu a domnívaly se, že jde o party, ale i když jsme později zjistily, že nepůjde tak úplně o diskotéku, rozhodly jsme se bar navštívit. Ve skutečnosti šlo o malý koncert španělské hudby doprovázené typickým tancem. I když jsme očekávaly něco jiného, byly jsme spokojené, protože jsme viděly něco výjimečného a hlavně místního. Určitě doporučuju, pokud budete někdy ve Španělsku.

Coffee shop a zloději na každém rohu
Co se týče Barcelony, je všeobecně známo, že se to v ní hemží kapsáři. I my se s jedním setkaly a to hned ve vlaku cestou z letiště. Seděly jsme vedle sebe na sedačkách a za námi, zády k nám seděl mladý pár. Pořád se ocumlávali, asi aby to vypadalo nenápadně, když kluk začne strkat ruku mezi sedačky k našim kapsám. Naštěstí jsme se zloději počítaly, takže jsme kapsy měly prázdné, ale docela nás to zaskočilo.
Další věc, která nás dost překvapila, byli uliční prodejci drog. Stačilo procházet po náměstí, zašeptat "Coffee shop," a hned se kolem vás shromáždili alespoň tři černoši, kteří vám hned nabídli velký výběr různých drog. Tímhle jsme se často bavily, když jsme se vydaly prozkoumávat noční Barcelonu.



My jsme si Barcelonu užily na 150% a rozhodně obě každému doporučujeme. V dalším článku se budete moct dočíst, jaká místa a  památky jsme navštívily a které stojí za to. 

Byli jste v Barceloně? Dejte vědět, jak se vám tam líbilo :)

2 komentáře:

  1. To vypadá na hooodně vydařený výlet :) Já osobně mám hostely ráda, v Sydney se nám ale podařilo natrefit v dorm na Turka, který si každý večer vodil jinou slečnu a úspěšně spolu vrzali postelí do ranních hodin. No bohužel to byla patrová postel a já spala nahoře :D

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy by me nenapadlo, ze si nekdo vazne bude uzivat v pokoji, ktery sdili s dalsimi cizimi lidmi :D ale kazdopadne, hostely mam rada a zrovna se chystam jit na mesic do jednoho benatskeho pracovat! :)

      Vymazat

Za každý komentář budu opravdu vděčná. Díky! :)