Ha Giang loop: pět dní v severním Vietnamu

Kdybych měla vybrat jednu část našeho vietnamského dobrodružství a označit ji za nejlepší, bezesporu by to byl právě pětidenní Ha Giang Loop. Překrásné výhledy, milí a pohostinní lidé kamkoliv jsme přijeli, zajímavé etnické menšiny, výborné jídlo, žádné obrovské davy turistů.. Co víc si člověk může přát?





Pár informací na začátek
Pro začátek bych zmínila pár praktických informací. Párkrát jsme se dočetli, že Ha Giang loop není vhodný pro nezkušené řidiče. Já seděla na skútru podruhé v životě (poprvé to byl automatický v Ninh Binh) a na poloautomatu úplně poprvé. Je super si to vyzkoušet předem, ale pokud člověk jede opatrně, není se čeho bát, provoz není nijak náročný, cesty občas hodně rozbité, ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Druhá věc je řidičák. Po nedávné smrti turistů zavedli v Ha Giangu kontroly řidičských průkazů při výjezdu z města. To už ale neplatí, bylo nám řečeno, že kontroly probíhaly asi 3 měsíce, ale půjčovny našly způsob jak to obejít, proto už řidičáky nikdo nekontroluje. Policie kontroluje jen rychlost, takže pozor při výjezdu z města, ať se zbytečně nedostanete do problémů.
Taky jsme si nastudovali, že do severních oblastí při hranicích s Čínou jsou potřeba nějaká speciální povolení. V hostelu nám to ale opět vyvrátili s tím, že nic takového už potřeba taky není. Povolení jsme teda neměli a dostali jsme se dokonce až do Číny.
Ceny půjčovného se pohybují okolo 200k/den za poloautomatický skútr. Nabízí se i pojištění skútru za 100k/den. Benzín vyjde pak na cca 15-20k za litr.

Den první: Ha Giang - Yen Minh (Quan Ba Heaven Gate, Lung Khuy Cave)
Půjčili jsme si skútry a před polednem vyrazili z Ha Giangu (bydleli jsme v Jasmine Hostel, od nich měli i skútry a nemůžu si stěžovat) směrem do Yen Minhu, kde jsme měli naplánovanou první noc.
Mysleli jsme, že máme hromadu času, takže jsme každou chvíli zastavovali a kochali se překrásnými výhledy. Nakonec se ukázalo, že jsme zas tolik času neměli a proto museli poslední cca hodinu cesty jet ve tmě a zimě.
Každopádně za zastavení určitě stojí vyhlídka Quan Ba Sky (nebo Heaven) Gate, ze které můžete vidět Twin mountains, což jsou dva téměř stejné kopečky.

Dále jsme navštívili jeskyni Lung Khuy. Takhle obrovské jeskyně jsem asi nikdy neviděla, proto jsem z ní byla nadšená. Zaparkovali jsme pod kopcem (10k/motorka) a vydali se na asi půlhodinovou túru k jeskyni. Vstup do jeskyně je za 50k/osoba, je bez průvodce a v jeskyni můžete strávit kolik času chcete.

Den druhý: Yen Minh - Lolo Village (Tham Ma Pass, Vuong Palace, Lung Cu Flag Tower)
Ráno jsme vyrazili dřív, abychom nemuseli spěchat a hledat ubytování zase za tmy. Nejhezčí cesta, jakou jsem kdy jela, vede Tham Ma Passem. Z téhle části jsem byla úplně unesená.

První větší zastávka byla u paláce Vuong, což je bývalé sídlo Hmongského krále. Stavba je to zajímavá, za 20k na osobu se bez průvodce dostanete kamkoliv v domě budete chtít.

Cestou na sever do Lolo village jsme ještě zastavili u čínských hranic. Jedete si tak hlavní cestou a najednou vidíte několik turistů na místě, kde to vypadá, že vlastně nic zajímavého není. Ale on je tam maličký, neoficiální hraniční přechod do Číny. Takže jsme vyrazili asi 10 metrů za hranici, na chvilku si v Číně sedli, cítili se jako rebelové a zase vyrazili dál.

Naše poslední místo pro tento den byla Lung Cu Flag Tower tyčící se nad vesnicí Lolo. Na rozhlednu se vstupné taky platí, ale nějak se nám podařilo vyrazit tam k večeru, kdy nikdo v Ticket officu neseděl, takže jsme to měli zadarmo. Seshora člověk vidí na jedné straně Vietnam, na druhé pak můžete koukat až do Číny.

Den třetí: Lolo Village - Meo Vac (Dong Van, Ma Pi Leng Skywalk)
Ráno jsme z Lolo Village vyrazili do města Dong Van na typické nedělní etnické trhy. Moc jsme toho nenakoupili, ale je zajímavé vidět všechny ty etnické kroje a stát se na chvíli součástí toho chaosu. Trh funguje každou neděli 6:00-11:00 a je možné zde sehnat téměř všechno do dobytku, přes zeleninu a ovoce, maso, místní dobroty, oblečení, až po mobilní telefony a jejich příslušenství.

Ve městě jsme si potom dali kafe a po chvíli vyrazili na údajně jedno z nejhezčích míst celého Ha Giang loopu - Ma Pi Leng Skywalk.
Bylo nám několikrát zdůrazněno, abychom nechali skútry na parkovišti a Skywalk šli pěšky. My se ale cítili jako frajeři a hlavně se nám nechtělo chodit, takže jsme se rozhodli to zkusit projet na skútrech. Chvilkami bylo dost náročné nesjet z úzké cestičky a nezahučet dolů po srázu (ve videu na YouTube jde hezky vidět, jak nehezká cesta to byla). Nejspíš bych to nedoporučila začátečníkům, ale když je člověk hodně opatrný, dá se to zvládnout.

Každopádně, na cestu z Dong Vanu do Meo Vac si dejte dostatek času, protože jsem si jistá, že kvůli těm neskutečným výhledům budete každou chvíli zastavovat stejně jako my.

Den čtvrtý: Meo Vac - Du Gia (Du Gia Waterfall)
Čtvrtý den jsme cestou neměli prakticky žádnou zastávku. Párkrát jsem zastavili kvůli výhledům a proto, abychom si odpočinuli, ale jinak jsme nenavštívili žádná konkrétní místa.

Rovnou jsme si to namířili do Du Gia, kde jsme měli strávit novoroční oslavy. Ubytovali jsme se teda v hostelu, odpoledne strávili hraním kulečníku, večer si dali speciální večeři, litry kukuřičné pálenky, zazpívali karaoke, zašli na "garden party" a šli spát.
Ráno jsme pak vyrazili k Du Gia Waterfallu, ve kterém jsme se vykoupali, zaskákali si z něj a kolem poledne jsme se vydali na cestu zpět do Ha Giangu.

Den pátý: Du Gia - Ha Giang 
Týpek v Jasmine hostelu, který nám dával mapu, říkal, že se poslední den z Du Gia zpátky do Ha Giangu máme vydat cestou přes Quan Ba, protože ta druhá je prý hodně špatná. Poslechli jsme a vážně si neumím představit, jaké by to bylo jet tou horší. I tahle byla místy vážně příšerná. To je taky možná důvod, proč se mi podařilo píchnout a museli jsme shánět mechanika, který by nám vyměnil duši, což bylo docela náročné, vzhledem k tomu, že nikdo nepracoval a všichni pili. Nakonec se nám to povedlo a mohli jsme vyrazit dále. Jelikož jsme už ale strávili hodně času dopoledne u vodopádu, měli jsme docela napilno, abychom zvládli dojet do Ha Giangu za světla, proto jsme cestou zase skoro nezastavovali. To ale neznamená, že jsme si cestu neužili. Mezi Quan Ba a Ha Giangem je silnice moc hezká, navíc lehce z kopce, takže člověk, který rád motorkaří, si ji docela užije. Do města jsme dorazili se tmou, vrátili skútry, zašli na večeři a šli odpočívat.
Ráno jsme si pak ještě půjčili v hostelu kola a vydali se ke druhému vodopádu. Ha Giang waterfall je asi 8km od Jasmine hostelu a určitě ho doporučuji navštívit, pokud máte dostatek času. Je sice relativně náročné se k němu dostat, protože je schovaný v lese, ale když se poptáte, určitě se vám bude líbit.

Na konec přidávám klasicky ještě pár fotek, pro představu, jak to cestou po Ha Giang loopu může vypadat v únoru. Pokud někdy Vietnam navštívíte, určitě tuhle část nevynechejte.
Jinak, celý loop se jezdí buďto za tři, čtyři, nebo pět dní. Podle mě jsou tři dny málo, zbytečně musíte spěchat, ale čtyři už jsou asi v pohodě. Nám pět vyhovovalo nejvíc, protože má člověk čas zastavit, kde a kdy chce a to je velká výhoda.