Tak teď už jsem teda taky blogerka?


Každý den nám v hotelu v televizi dávají reklamu, ve které vždycky zazní věta: "create your own website" a mě tak jednoho dne při vytírání koupelnové podlahy napadlo, že bych si taky mohla založit blog. Nejdříve to byla jen taková nevinná myšlenka, ale postupně jsem se nad tím začala více zamýšlet a došla k závěru, že by to možná i šlo.
..........................................................................................................................

Takže teda teď sedím/ležím/nebo-co-to-vlastně-dělám a říkám si, že bych se v tomhle článku měla představit, nebo tak něco. Jo, to by bylo asi vhodné.
Moje jméno je Anet (sice na konci teda mám ještě jedno A, ale nesnáším ho tam, takže, prosím, jen Anet) a zanedlouho oslavím své dvacáté narozeniny. Kde je chci oslavit, se dozvíte v mém Bucket listu.
Pocházím z okraje malého města jménem Třinec, které leží úplně na východě České republiky, ale v současné době žiju "už" 65 dní ve Velké Británii. Pokud vás zajímá příběh, jak jsem se sem dostala, proč tady jsem a co tady dělám, tak si přečtěte článek Jak to všechno začalo.



Co bych o sobě ještě řekla? Jsem docela samotář a introvert, ale i přesto miluju společnost mých kamarádů. Ano, teď to zní, jako bych neznala význam těch slov, ale znám, nebojte. Abych to teda vysvětlila. Jsem typ člověka, který potřebuje být volný, nezávislý, nenávidím být na něco vázaná. Ať už jsou to rodiče, škola, práce nebo jedno určité místo. Taky proto si myslím, že byl nejlepší nápad odjet do UK. No, ale na druhou stranu mám několik výborných kamarádů, se kterýma moc ráda trávím čas. Milovala jsem školu, strašně ráda jsem do ní chodila a byla mezi lidmi, mezi mými milovanými spolužáky. Troufnu si tvrdit, že jsem byla celkem oblíbená (tak tohle bys měla škrtnout, Aneto!), takže jsem měla ráda, být ve třídě, klidně i středem pozornosti. Ale opuštěním školní lavice to zase skončilo. Domů jsem radši jezdila sama, odpoledne sama do fitka, sama se projít nebo si dat jógu, sama si přečíst knihu. Asi to prostě musí být tak nějak vyvážené.



Jako střední školu jsem si zvolila Stavební průmyslovku v Havířově a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Na vysokou jsem se sice dostala do Brna na VUT, ale rozhodla jsem se nakonec zůstat v Británii a dát si "gap year".

Další podstatnou část mého života tvoří sport a jídlo. Ve svých asi 14 letech jsem začala s atletikou, což se mimochodem taky dočtete v článku Jak to všechno začalo, a od té doby sport miluju. Sice jsem postupně lehce změnila přístup, ale sport se stal součástí mého života, i když na to nevypadám. A jídlo? To je kapitola sama o sobě. Proto bude tenhle blog zaměřený taky na jídlo přeci. Miluju zdravé jídlo, miluju zdravé vaření a zdravé pečení. Ale taky miluju karamel, turecký med, dorty, cookies a hlavně jsem největší milovník ČOKOLÁDY na světě. Ano, opravdu. (Hm, na to už vypadáš víc, Anetko). Někteří mě možná můžete znát z mého fat2fit Instagramu.




Kromě jídla bude tenhle blog zaměřený asi především na cestování. Cestování miluju od malička a teď, když jsem si dala rok pauzu od školy, tak budu mít i čas a možnosti, tak toho snad zvládnu co nejvíc. Ale to se dočtete, když budete můj blog sledovat.

Myslím, že by to bylo asi pro začátek vše, článek je docela dlouhý, tak třeba někoho zaujme.
Děkuji za každý ohlas a doufám, že se z mých článků něco nového dozvíte, získáte informace, které vás zajímají a nebo si alespoň užijete jejich čtení.
První článek dopsán, publikován, takže ano, teď už jsem taky blogerka.

Komentáře

  1. Blogerka až teď? Anybo, Anybo, mám ti připomenout tvé předchozí blogy?? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zelí, neboj, já si moc dobře pamatuji hned několik mých předchozích blogů :D ale chápeš, teď to můžu i sdílet :D

      Vymazat
  2. Ahoooj! Jsem Helča, z východních čech. Ale zas asi ne z tak východních jako je Třinec. Spíš severovýchod. Ve svých skoro devatenácti, spíš osmnácti, jsem se taky rozhodla, že se stanu blogerkou. Jako ty!=D .......haha, vtip je v tom, že mě to napadlo díky tvému blogu. Dostala jsem chuť taky psát o životě, o svých zájmech..prostě jen tak, abych se mohla o něco podělit a sama si víc užívat, co zažívám. Pointou tohohle komentáře je- díky za novou příležitost, jak si udělat život příjemnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejdaaa, tak to jsem strašně ráda, že jsem někoho motivovala :) Moc mě to potěšilo a doufám, že se ti bude v blogování dařit a bude ti to přinášet radost :) určitě hoď kdyžtak odkaz na tvůj blog do komentářů :)

      Vymazat

Okomentovat

Za každý komentář budu opravdu vděčná. Díky! :)