Dovolená plná adrenalinu v Chorvatsku

Když jsme jezdívali do Chorvatska s taťkou, znamenalo to pro mě jen kamennou pláž, moře, které ani nevypadá jako moře, a všude okolo suché křoví. Až turisťák na střední změnil můj pohled na tuhle neuvěřitelnou zemi, která, jak jsem zjistila, má jako jedna z mála snad všecko. Taky proto jsme se tam letos vydali znova.
.......................................................................................................


Připojili jsme se k letošním čtvrťákům na naší škole a jeli si užít aktivní dovolenou v podání turisťáku bez pravidel, večerky, budíčku a podobně. Jelikož jsme ale díky velké skupině "dětí" měli možnost zkusit si několik aktivit spolu s nimi, využili jsme toho a šli sjíždět řeku Cetinu na raftech, vylézt si na skály s horolezci a taky navštívit pár dalších krásných míst. Do Chorvatska jsme dojeli autobusem a ubytovali se v kempu v Baško Polje, nedaleko Baška Vody. 


Rafty 
Hned od druhého dne začaly aktivity. Jak už jsem řekla, první byly na řadě rafty. Ať už v Chorvatsku, Česku, nebo kdekoliv jinde na světě, určitě by si to měl každý vyzkoušet. Už loni, jakožto studentka, jsem z raftování byla nadšená, a letos, když bylo více vody, tak to bylo ještě mnohem rychlejší, plnější adrenalinu a prostě celkově lepší.
Celkem jsme se "plavili" asi 4 hodiny a trasa byla oživená dvěma zastávkami. První z nich byla nebezpečná procházka jeskyní, které předcházelo plavání v jezírku plném vody o teplotě asi 7°C. Tuhle adrenalinovou vsuvku jsme ukončili lezením po skalách a následným "naloděním" zpátky na rafty. O několik kilometrů dál jsme pak zakotvili u břehu Cetiny znovu, tentokrát kvůli vysoké skály tyčící se nám nad hlavami. Tahle skála měla pro nás, raftaře, jen jeden význam - skákání. Všichni nebojsové vytvořili frontu a jeden po druhém jsme se proletěli z sedmi-deseti-patnácti-fakt netuším několikametrové výšky a s pořádným šplouchnutím se potopili pod hladinu.
Asi po patnácti minutách a několika saltech jsme se zase vydali na cestu. Následovalo ještě pár peřejí a byli jsme na konci trasy. 


Výšlap na Starigrad
Raftovací dobrodružství bylo spojeno s výletem do Omiše. Jelikož je to turistický kurz, studenti mají povinný výšlap na Starigrad a protože ani my nejsme žádní suchaři, nenechali jsme je v tom a nahoru si vyběhli vyšplhali také. Ne, vůbec jsem cestou nahoru nenadávala, že jsem kráva, že jsem se do toho pustila dobrovolně znova. Ani trošku. Každopádně, i letos, i loni jsem byla nahoře jeden z nejvíc spokojených lidí na světě. Nádherný výhled na Omiš, moře, hory a skály mě opět uchvátil a dolů se mi vůbec nechtělo. Ale musela jsem, a vlastně to nebylo ani tak hrozné, protože Omiš je pro mě nejspíš jedno z nejkrásnějších měst Chorvatska. Uličky lemované krásnými typickými domy, restauracemi a obchůdky se suvenýry. Podél hlavní cesty zmrzlinové stánky a tržnice s ovocem a zeleninou. Přístav a hezká pláž s dlouhým molem. Navíc všude okolo hory a skály, prostě nádhera.



Horolezectví
Další zkušenost plnou adrenalinu nám přineslo již zmiňované horolezectví. Jednoho dne jsme se s kluky domluvili a v 7:30 ráno vyrazili na skály. Cesta nahoru je strmá a namáhavá, takže člověk je hotový, ještě než vůbec začne s lezením. Ale i přesto to stojí za to. Vlastně, jestli jsem říkala, že rafty by si měl zkusit každý, tak horolezectví by mělo být ještě jasnější volba. Ať už má člověk strach z výšek, nebo se necítí nijak silný, při horolezectví se to dá většinou překonat. Pro mě to byla rozhodně věc, která mě hned napoprvé naprosto nadchla a vím, že jsem na skále nebyla naposled.



Dále jsme pak navštívili ještě několik míst, která stojí za zmínku. Jako první představím velmi známé chorvatské letovisko Makarska. Tam jsme se vydali z kempu pěšky. Není to daleko, jde se kolem moře, chvílemi po pláži, po skalách, cestou narazíte na spousty zmrzliny, takže je to příjemná procházka. Centrum Makarske je jedno velké "tržiště" plné stánků se suvenýry, batůžky, mušlemi, levandulovými pytlíčky a nafukovacími lehátky. To mám ráda.
Stejně jako cestu na Makarskou bych popsala cestu na opačnou stranu od kempu, do městečka Brela (tam jsme ale letos nebyli). V Brele je jedna hezká věc, a to veeeelký "kámen" v moři. Je to vlastně takový maličký ostrůvek, který je nejspíš nejznámějším symbolem Brely.
Jako poslední místo, které jsme navštívili, musím zmínit ostrov Brač, kde jsme lodičkou dopluli do přístavu, prošli si ho, vykašlali se na kostelík, na který studenti museli jít kouknout, a pochutnali si na čerstvě grilované makrele s domácím chlebem, salátem a červeným vínem. Krásný výlet. Z lodičky byly nádherně vidět vysoké hory a skály nad kempem a přímořskými městečky a celkové panorama vypadalo úchvatně. 
Myslím, že to by k naší chorvatské aktivní dovolené stačilo a dále už přidám jen několik fotek.
Omiš
Výhled ze Starigradu

Omiš a nahoře na kopci maličký Starigrad
Západ slunce v Baško Polje
Cestou na Makarskou



Přístav na Brači

Ostrůvek v Brele


Komentáře

  1. Ještě Ti chybí sv. Ilija!:D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ten západ je skvělej :) A některé fotky moc povedené, pěkné :) Na raftech jsem byl jen ze základkou, ale jela bych znovu, a ideálně divočejší vodu, než se školou :) Když jsem byla malá, tak jsem furt po nějakých skalách lezla, nebo po stromech, strašně mě to bavilo :)

    melisinblog.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Za každý komentář budu opravdu vděčná. Díky! :)