Trip No.2: Na 12 hodin v Paříži

Původní plán zněl jasně - o nejbližším volnu jedem do Manchesteru. Volno přišlo, tak jsme začaly hledat lístky na vlak, ale jejich cena se bohužel vyšplhala na čtyřnásobek ceny plánované. Zklamaně jsme ležely večer v postelích a uvažovaly, co dál, když vtom Sabču napadl geniální nápad.

........................................................................

"Co třeba Paříž, teď jsem viděla levné lístky na bus," vzpomněla si. Následovaly asi dvě vteřiny ticha a hned nato přišel výbuch radosti a nadšeného souhlasu. Hned další den jsme naplánovaly cestu. Zpáteční lístek z Londýna do Paříže nás se společností FlixBus vyšel na £40, dále jsme musely platit ještě za dopravu do Londýna  a zpět, a taky za metro v Paříži. Celkem jsme teda za dopravu daly asi 1590 kč. A pokud bychom nepočítaly "zbytečnosti", za které jsme v Paříži utrácely, byla by doprava jediný výdaj, jelikož jsme výletily jen jeden den.

Z práce rovnou na autobus

Výlet jsme si naplánovaly naprosto geniálně. Volno jsme dostaly na středu a čtvrtek, ale my se rozhodly odjet už v úterý ve 23:30, abychom do cíle dorazily k ránu a večer mohly zase nasednout na zpáteční bus. Tenhle plán měl hned několik výhod - neztratily jsme žádné denní hodiny na cestách, nemusely hledat ubytování a hlavně, dorazily jsme domů ve čtvrtek před polednem, takže jsme měly dost času si odpočinout.

Z práce jsme si to teda rychlochůzí namířily domů, sbalily se, nachystaly si hromady jídla a vyrazily na naše oblíbené stopovací místo. Po chvíli nám zastavila milá paní (o které jsme potom zjistily, že pracuje v naší Cambournské hospodě) s plným autem dětských věcí a dovezla nás do Cambridge. Tam jsme auto vyměnily za NationalExpress a do Londýna dorazily kolem deváté hodiny večer, takže nám zbylo ještě dost času na procházku nočním městem. Tu jsme si užily a poté se vydaly užít si i noc v autobuse.

Na přání Sabči se ještě zmíním o černochovi, který jel v autobuse s námi a seděl za námi. Tenhle chlápek totiž usnul a začal chrápat takovým způsobem, že z toho moje spolucestovatelka byla značně vytočená. Vydával zvuky, kde se mísilo chrápání s krkáním a začínajícím zvracením.

Notre Dame a 5€ na (ne)dobrou věc

Do Paříže nás dovezli včas, takže jsme neztrácely drahocenné minuty a hned se vydaly hledat metro. Rozhodly jsme se začít nejvzdálenější památkou a pokračovat směrem zpátky k místu, na které jsme přijely. Jednorázový lístek na metro nás vyšel každou na 1,90€, takže jsme nasedly na metro M1 a za pár minut jsme už stály u slavné katedrály Notre Dame. Katedrála je nádherná a znát ji můžete například z díla Chrám matky boží v Paříži od Victora Huga. 

Když už jsme byly na cestě pryč, zastavily nás mladé slečny s tím, že chtějí, abychom se podepsaly na nějaký seznam. Pak nám vysvětlily, že vybírají peníze na hluchoněmé a že teda jim "musíme" něco dát. Oukej, neochotně jsme teda daly každá 5€, s tím, že Sabča měla jen papírovou dvacku a holky vypadaly, že vracet nehodlají, navíc se začaly ohánět nápisem "minimum 20€", který měly na okraji toho papíru. Nakonec Sabči naštvaně hodily 15€ zpátky a odešly. Jestli opravdu vybíraly na hluchoněmé nebo ne, ví bůh, ale dala bych ruku do ohně za to, že jsme je pak slyšely spolu mluvit. 

Jako na Miami s mistrem Leonardem

Od Notre Dame jsme se vydaly směrem k Lucemburským zahradám. Cestou k nim jsme si prohlédly Pantheón, ve kterém je pohřben například Victor Hugo nebo taky Alexandre Dumas. Z Lucemburských zahrad jsme neviděly moc, ale i to málo bylo nádherné. Uprostřed je kulaté jezero, všude okolo stromy v barvách podzimu, a asi proto, abychom si připadali exoticky, můžeme na každém kroku spatřit taky palmy. 

Další zastávkou byl Louvre. Louvre patří k největším muzeím na světě a musím uznat, že mě jeho rozlehlost docela překvapila. Muzeum můžete znát z filmu Šifra mistra Leonarda, který byl natočen podle stejnojmenné knihy úžasného Dana Browna. Zároveň je Louvre místem, kde se nachází snad nejslavnější obraz všech dob - Mona Lisa. Jelikož jsme neměly moc času, do muzea jsme nešly, ale myslím, že pokud jste milovník umění, určitě to bude stát za to.

Padesát devět pater nad Paříží

Jelikož si Sabča chtěla koupit další přívěsek na její travel Pandoru, vydaly jsme se opačným směrem, než jsme původně chtěly. Šly jsme a šly a pořád se přibližovaly k nejvyššímu mrakodrapu v Paříži. I když jsme jeho návštěvu zamítly, nakonec jsme se nechaly zlákat výhledem, který tato budova nabízí. Vstupenka nás, jakožto osoby mladší 20 let, vyšla na 12€ a až do 56. patra nás vyvezl výtah. Už tam nás ohromil výhled z prosklených stěn, ale my neotálely a vyběhly poslední 3 poschodí, abychom se dostaly na prosklenou vyhlídku. 

Nic krásnějšího jsem neviděla. Ne, jako opravdu. Byla jsem neuvěřitelně nadšená. Takže pokud váháte, jestli za vstup na Tower Montparnasse peníze dát, určitě do toho běžte. 

Ona vážně existuje?!
Od muzea jsme se vydaly podél Seiny dál a co si budem povídat, i když byla cesta dlouhá "jen" nějaké 3km, zdála se naprosto nekonečná. Vždycky, když už jsme měly pocit, že uvidíme to, po čem tolik toužíme, zjistily jsme, že prostě ještě ne. Cestu jsme si krátily hledáním obchodu (haha, Francouzi asi nejedí, nepijí a na nákup nepotřebují), na který jsme narazily až těsně před cílem. Koupily jsme víno, které jsme stejně nevypily, protože jsme neměly vývrtku a udělaly těch posledních pár kroků. V uličce mezi domy se nám nad hlavami tyčila obrovská a nádherná Eiffelova věž. 

Západ slunce z Vítězného oblouku

Když jsme se u Eiffelovky dostatečně vyválely v trávě, vyfotily asi 216461564146 fotek a poprvé ochutnaly makronky, vydaly jsme se k Vítěznému oblouku. Cesta vede lehce do kopce, ale není dlouhá, od věže jste tam za 20 minutek. Dorazily jsme zrovna, když začal nějaký pochod válečných veteránů, takže jsme ho shlédly a jelikož se už slunce blížilo k horizontu, vydaly jsme se k přepážce pro vstupenky.

Pokud chcete utratit v Paříži co nejméně peněz za vstupy a jste obyvatelé EU mladší 25 let, tak si určitě na tuto vyhlídku zajděte. Bude pro vás totiž zadarmo. Toho jsme samozřejmě s radostí využily, "vyběhly" asi milion schodů, a naprosto udýchané si užily překrásný výhled. 

Doufám, že z článku jde poznat, že jsme si Paříž nejen užily, ale i zamilovaly. Pokud vás zajímá krátké video z tohohle tripu, najdete ho na YouTube.

A na závěr ještě pár fotek!