Irsko: Národní Park Killarney

Celou dobu, co jsem v Irsku, jsem si myslela, že Cliffs of Moher jsou prostě jednoznačně nejkrásnějším místem na tomhle ostrově, nebo dokonce i na světě. A pak jsem měla volný víkend a rozhodla se pro výlet do Národního parku Killarney.

...........................................................................................................................


Na poslední chvíli jsem si bookla jednu ze zbývajících postelí v hostelu a minutu po minutě si celý pobyt naplánovala. To bylo ale dost zbytečné, protože se nakonec věci vyvíjely úplně jinak.
Autobus dorazil do města Killarney na čas (což jsem se upřímně divila, protože se mi to tady asi ještě nestalo), tak jsem si hodila věci na pokoj, převlíkla se a vydala se směrem do Národního parku, v plánu byla návštěva vodopádu a taky menší túra na přilehlý kopec. Tahle místa od hostelu nebyla nějak extrémně daleko (cca 2,5 hodinová procházka), tak jsem si řekla, že nebudu nějak tlačit na stopování a kdyby mi náhodou nikdo nezastavil, tak se prostě projdu.



Po hodině mě ale chůze po hlavní cestě přestala bavit, tak jsem se rozhodla, že teda zkusím štěstí. Bohužel, projelo kolem mě asi 487187874 aut a ani náznak, že by někdo chtěl zastavit. A jelikož jsem byla těsně před vstupem do lesa, kudy by byla chůze příjemnější, řekla jsem si, že zkusím poslední auto a případně potom sejdu z hlavní a vezmu to lesem. Zvednu palec, bez jakékoliv víry, že by bílé auto zastavilo a nemůžu uvěřit, když starý pán opravdu stočí volant ke straně a zabrzdí kousek za mými zády. 




Když jsem se zmínila, že chci jen těch pár kilometrů k vodopádů, pán, který se představil jako Dany, mi nabídl, že mě nejdříve vezme o kousek dál a ukáže mi jednu hezkou vyhlídku. Samozřejmě jsem neodmítla, žejo. Povídali jsme si, vyprávěl mi o tom, jak do Killarney jezdí vždycky sám relaxovat a jen koukat na přírodu a jak moc to tu má rád. Dovezl mě teda k místu, odkud vyplouvají malé lodičky na okružní plavby po jezerech a když jsem očekávala, že mě hodí teda zpátky, jak říkal, zeptal se, jestli chci ještě na Ladies view, asi nejkrásnější vyhlídku podél hlavní cesty, na které jsme byli. Jelikož ale byla daleko, s díky jsem odmítla, protože jsem ho nechtěla zdržovat a obtěžovat. Ale nedal se, přesvědčil mě argumentem, že stejně nemá, co na práci. Tak jsme teda ujeli ještě pár mil a ocitli se na neuvěřitelném místě. Však posuďte sami...
Ladies view

Celkem jsme s pánem spolu strávili něco málo přes hodinu a rozloučili se na parkovišti pod Torc waterfall, odkud já se lesní stezkou vydala k vodopádu a pak dále na Torc mountain. Z vodopádu měřícího něco málo přes 20 metrů jsem byla nadšená, vlastně jsem ještě nikdy takhle velký neviděla. Po krátkém pokochání jsem se vydala dále a v tu chvíli ještě ani netušila, jaká krása mě čeká.



Po nekonečné cestě lesem jsem se konečně dostala na úpatí Torc mountain a upřímně, už ten pohled na obrovské kopce a hory všude kolem mě naprosto uchvátil. Plná energie a očekávání jsem se teda vydala nahoru. Cesta není dlouhá, ani nějak extrémně náročná. Po asi 50 minutách jsem byla nahoře a mohla si konečně užít ten dech beroucí, ničím nerušený výhled na okolní kopce a hory osvětlené paprsky prostupujícími skrz mraky. Nahoře jsem potkala místní slečnu, která mi jen potvrdila, že tohle místo je na výhledy nejlepší v celém okolí, což mě potěšilo. 





Původně jsem chtěla kolem šesté hodiny večer být už zpátky dole, ale výhledy mě tak omámily, že jsem se chvilku před šestou teprve vydala na zpáteční cestu. Jelikož se zatáhlo a začalo být docela chladno, zvolila jsem pro cestu dolů běh. Díky tomu jsem byla zpátky asi za 15 minut a ušetřila nějaký čas. Do hostelu jsem se ale i přesto dostala až kolem půl desáté večer a s 30km v nohách ulehla totálně vyčerpaná do postele.


Muckross House

Na druhý den jsem měla původně v plánu zkusit zdolat nejvyšší horu Irska, ale slečna z Torc mountain mě přesvědčila, že to za to nestojí. Hora Carrauntoohil je totiž až 270 dnů v roce v mracích a mlze, takže kromě uspokojení, že jste to prostě zvládli, vám neposkytne žádný výhled, ani nic podobného. Proto jsem se rozhodla raději pořádně projít park a vybrala si "okružní procházku", kde mě čekaly nějaké výhledy, hodně lesů, stromů, ale i zajímavých budov. 




Muckross House


Muckross Abbey

Muckross Abbey

Muckross Abbey

Muckross Abbey







Komentáře

  1. To je nádhera ♥ Jednou bych se určitě do Irska ráda podívala, tak snad, až to bude aktuální, tenhle článek ještě najdu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně Irsko doporučuju a národní park Killarney snad zatím nejvíc ☺️

      Vymazat
  2. To je nádhera. Irsko je na mém seznamu a už se těším až si budu nějak tak vyšlapovat jako ty. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Za každý komentář budu opravdu vděčná. Díky! :)